108 Haiku

„Pak už zbývá jen sednout si pod strom a s tužkou a papírem značky Fabriano v ruce nechat myšlenky volně se toulat, a pak napsat dva řádky, například Luna je vysoko na nebi – les šumí. Třeba z toho hned napoprvé nebude román, nýbrž jen japonské Haiku, nic se ale neděje. Důležité je začít." / Umberto Eco/
Antologie sta haiku od sta českých autorů, kompilovaná japanologem Jakubem Zemanem, reflektuje staroslavnou japonskou tradici uspořádávání básnických sbírek a přímo se odkazuje ke konkrétnímu počinu z první poloviny 13. století.
Když věhlasný básník a literární kritik Fudžiwara no Teika (1162 - 1241) zkompiloval ve starém sídelním městě Kjótu roku 1236 sbírku sto básní Ogura hjakunin iššú, jejíž nejvyšší literární hodnoty jsou nesporné, vytvořil novou formu sbírky poezie, v pozdějších letech zhusta napodobovanou. Její podstatou je shromáždění stovky kvalitních básní, každá od jiného básníka.
I současná tvorba žánru básnických miniatur s transcendencí, v českém jazyce psaných haiku, si zasloužila být zaznamenána v duchu Teikovy kompilační formy. Je zde přeci tolik slibných autorů s neotřelým úhlem pohledu a nadšením pro věc. Proto již započal sběr haiku od autorů zavedených i začínajících, „slyšících klokotání sfér i ve vrzání staré rezaté pumpy", a zamýšleným cílem je vydání antologie mapující českou kvalitní tvorbu uvedeného žánru.

Má mě rád, nemá...
změna každou vteřinou,
vidím, nevidím
/Dana Šilhánková/

Horská vesnice
psa štěkat neomrzí
na svou ozvěnu
/Jakub Zeman/

Bílých ptáků shon
na nábřeží s dědečkem
chlapec s rohlíkem.
/Marek Müller/