Dvacet šest věznic a útěk ze Solovek

Kniha Jurije Bezsonova, carského důstojníka a aktivního účastníka první světové války, popisuje peripetie spojené s životem v porevolučním Rusku, jakož i zkušenost s opakovaným vězněním. Jsme svědky autorova dobrodružného a bezmála marného hledání důstojné existence, jeho odhodlaného boje i prožívané deziluze.
Poprvé je Bezsonov uvězněn roku 1918. Tehdy začíná období jeho putování po věznicích a táborech, střídané chvilkami vskutku dobrodružného pobytu na svobodě... Poté co v průběhu několika málo let prošel úctyhodnou řádkou sovětských věznic, byl odeslán na sever do Kemského rozřazovacího střediska, kde čekal na další cestu přes moře, vedoucí do nedalekého a věhlasného Soloveckého tábora zvláštního určení. Odtud se mu se čtyřmi dalšími spoluvězni podařilo v roce 1925 uprchnout. Na útěku k finské hranici si vedl krátké deníkové zápisy, na jejichž základě líčí pětatřicetidenní bloudění skrze severní lesy a bažiny, střety s vojenskými hlídkami i obtíže spojené se získáváním potravy.
Jedná se o nevšední příběh člověka, jemuž vlastní světonázor, mravní hodnoty a zásadovost nedovolují kompromis s novým, rodícím se zrůdným režimem. A nejen to, kniha je skvělým dobovým svědectvím, čtivým a hlavně autentickým prožitkem událostí konce desátých a první poloviny dvacátých let v Rusku.