Čajové povídky

Ale, co když ty zázraky skutečně existují?“ slečna Jelínková téměř vykřikla a v jejím hlase bylo cosi naléhavého. „Co když něco takového skutečně je? A co když se v lidské duši objeví touha po zázraku, po něčem zcela výjimečném?“
„Těžko říct,“ ozval se pan Tomášek. „Možná i sama touha po zázraku je takovým malým zázrakem. Pokud se něco takového v lidské duši opravdu probudí, pak to ukazuje na něco vážnějšího, zásadnějšího. A možná to vypovídá něco i o samotném člověku.“
„Každá věc má svůj smysl,“ ozval se tichým hlasem pan Tomášek a v očích mu zazářilo. „Každá událost má svůj vnitřní, skrytý význam. V době, kdy daná událost probíhá, si ten význam často ani neuvědomujeme, protože jsme pohlceni tokem času, silou té chvíle. A většinou až mnohem později pochopíme, co nám to vlastně dalo. Každý, i třeba sebemenší zážitek má svůj význam; je součástí onoho obrovského soukolí našeho života. Právě bez něj by ta ostatní kolečka nemohla běhat. Často právě na ta malá kolečka navazují kola mnohem větší, někdy dokonce ta nejdůležitější. Každý moment našeho života má proto v sobě svůj vnitřní smysl, ale také své poslání. Na tom svém zážitku jsem vám chtěl jenom ukázat, jak takové příběhy často vznikají. Většinou je na začátku něco zcela normálního, přirozeného. Jen¬že nějaká podivná náhoda způsobí, že tu danou věc lidé začnou vnímat poněkud jinak; jako něco záhadného, nadpřirozeného. K tomu se něco přimyslí, přidají se věci z nějaké jiné události. Často i naprostá maličkost se zveličí. A najednou se stane, že z toho máte nějaký záhadný, tajuplný příběh. Takže já všechny takové příběhy beru spíše s rezervou.“