Podél Pyrifleghetónu

Sbírka Podél Pyrifleghetónu je v rámci autorových předešlých sbírek dalším krokem k tvarové a významové vybroušenosti jeho poetiky, jež se stále více koncentruje, jakoby stáčí sama do sebe. Především se ale navrací k prvotnímu poznání skutečnosti, která je pouze průzorem k znepokojivému poznání — zaklínanému skrze úsporné, až mlčenlivé texty, v nichž se skeptický básníkův postoj zrcadlí v zauzleném, místy až dokonce neprodyšném výrazu.

Básníkova poezie se nepochybně nechává inspirovat prvním slovem, "modrou" romantickou školou a blakeovským mysticismem, ale čerpá i z antické, židovské či perské mytologie a středověké symboliky alchymistů. Jeho tvorba rovněž odráží tradici básnických nálad fin de siecle, aristokraticky vznešenou a artificiální dekadenci nebo poezii prokletých básníků.

Gustav Erhart dokáže koncentrovat významové napětí svých osobitých šifer až na dřeň vyjádření, které se v jeho poezii stává úsporným, zato ale složitým obrazem smyslu, a právě proto si tento "čaroděj slova" zaslouží mimořádnou pozornost.