Sto sonetů Lauře

Slavný italský básník a prozaik Francesco Petrarca (1304–1374) bývá považován za otce renesančního humanismu. Jedním z rozhodujících momentů jeho života se stalo jeho setkání s krásnou Laurou, do níž se platonicky zamiloval a jež se mu stala mohutnou inspirací – podobně jako dříve Beatrice Dantovi. Lauře věnoval Petrarca řadu svých veršů, procítěné kancony či sonety Lauře představují snad nejčtenější součást jeho díla, které dodnes má svůj půvab. Zároveň je Petrarkova milostná lyrika prvním významným literárním svědectvím o proměně sebepojímání člověka končícího středověku: Petrarca sám sebe nechápe jen jako součást okolního celku, ale vyzvedá svou subjektivitu, hrouží se do svého vnitřního světa a líčí svár milostných citů ve svém nitru.
V českém jazyce se překladu několika Petrarkových sonetů podjal již František Ladislav Čelakovský a Jaroslav Vrchlický. Z následujících jsme k novému vydání zvolili překlad Václava Renče z roku 1965.