Evangelium neznámého eséna

Jak se píše v knize Zohar, vrcholném díle židovské kabaly: „Nic se ve světě neztrácí, nic nepropadá nicotě, ani slova a hlas člověka.“ Vše, co se událo, se vtisklo do duchovní „kroniky světa", kterou staří Indové pojmenovali akaša. V ní může probuzené lidské vědomí dávno ztracené události opět nalézt, a tak je oživit.
Ze stejného zdroje čerpá i Evangelium neznámého eséna. Zavádí nás do starověké Palestiny, okupované římskou nadvládou, kde k všeobecnému úžasu povstal divotvorce, zahalený tajemstvím, který je záhy považován za samotného Mesiáše, Spasitele lidstva. Ačkoli to kanonická evangelia neuvádějí, dospívají dnes mnozí odborníci k názoru, že Ježíš udržoval úzké styky s židovskou esoterní sektou esénů, a když často odcházel v osamění do pouště nebo na své pouti Galilejí, Samařskem a Judskem, v jejich domech nocoval. Evangelium neznámého eséna zaznamenává podrobnosti o tomto spojení Ježíše s esénskými bratry v Kumránu a na Karmelu.
Některé z citovaných Ježíšových výroků mohou být označeny za kontroverzní, když například vzbuzují dojem, že pojednávají o reinkarnaci nebo líčí naši planetu ve vzdálené budoucnosti. Přesto působí autenticky a dávají i možnost alternativních výkladů. Také samotný vzhled Ježíše a jeho smrt na kříži se poněkud liší od tradičního církevního pojetí. Tyto skutečnosti, stejně jako fakt, že Evangelium neznámého eséna občas zaznamenává minulé události novodobým jazykem, by nás neměly odvést od vnitřní hodnoty jeho výpovědi. Je na čtenáři, aby poselství textu interpretoval podle vlastního uvážení.
Vlastnímu textu předchází studie o dějinách esénů, jejich životě a literárním odkazu. Autor dospívá k závěru, že eséni navazovali na starověká mystéria, což byla u esénů záležitost celého společenství. S příchodem Kristovým mohl pak být duch poznáván celým lidstvem.