Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Druhé vydání úspěšné knihy rozhovorů zakladatelky hospicového hnutí v České republice Marie Svatošové se spisovatelem Alešem Palánem doplnil jeden z nejuznávanějších současných českých fotografů Jindřich Štreit desítkami svých fotografií hospiců. Chodím tu pokoj od pokoje. Hospic je klidové zařízení. Povětšinou pokoje po jednom člověku. Všichni jsou velice milí, přátelští. Co člověk, to příběh. Rád si povídám s klientem, ale i s personálem. Z obou stran slyším jen chválu. Žádné napětí, klid, pohoda, řád. Za klienty přijíždí pan farář. Areál je na kraji města. Součástí je tu krásná zahrada. Klienti mají volný pohyb. Co víc si v tomto životním období přát? popisuje fotografování v jednom z hospiců Jindřich Štreit. S myšlenkami hospicové paliativní péče přišla u nás před lety právě Marie Svatošová. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. V mnoha hospicích najdeme citát: Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny. Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát, říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. Nicméně přeji všem pevné zdraví, dodává.
Zatiaľ tu nie sú žiadne hodnotenia ani komentáre.