Svatá hostina a svatý půst

Kniha Svatá hostina a svatý půst, napsaná v roce 1988, zevrubným způsobem pojednává o specifických podobách ženské zbožnosti především v období 13. a 14. století. Pronikavě přitom ukazuje, jak byla ženská zbožnost a ženská askeze provázána s ženským vztahem k jídlu, který v mužském prostředí vůbec nenajdeme. Koncept raně středověkého mnišství, jehož podstatou byl přísný půst, podle autorčina soudu v pozdním středověku plně přebraly ženy. Zároveň však půst propojily s eucharistickou zbožností, jež ve svém důsledku vedla k vytváření představ, v němž ženy pojídaly Krista jako svého Boha, a tím se s ním tělesně nejen ztotožňovaly, ale i spojovaly. Hlavními hrdinkami její knihy jsou ale nejen ženské poustevnice, ale i nejrůznější mystičky, na něž mužská středověká společnost pohlížena s velkou ostražitostí. Kniha Svatá hostina a svatý půst tak představuje jeden z nejoriginálnějších pokusů o genderově pojatou historii středověku.